Jak se zvyšuje pravděpodobnost, že dítě začne brát drogy?

Jak se zvyšuje pravděpodobnost, že dítě začne brát drogy?

 

1.  Výchova neadekvátní věku, přílišné rozmazlování či přílišná kritičnost k chování dítěte.

Sem patří především tzv. hyperprotektivní chování, přílišné ochranitelství. Tedy jakási neschopnost rodičů, především matek, pochopit, že dítě roste a začínají se u něho objevovat přirozené tendence sebeprosazení a získání pocitu vlastní hodnoty a důležitosti. Hyperprotektivní matky jako by ve vztahu k dítěti ustrnuly někde ve věku jeho šesti let a nejsou schopny pochopit jeho další vývoj. Jejich chování je stereotypně pečovatelské, zajišťují, kontrolují, umetají cestu a vyžadují za to naprostou oddanost a vděk. Tento typ matek, hodnocených většinou okolím jako „vzorné“, patří k nejčastějším typovým matkám kontaktních a poradenských středisek.

2. Nedodržování daného slova.

Jde o klasický příklad nevhodného chování u rodičovského identifikačního vzoru. Nedůslednost je opět častou vlastností matek našich klientů.

3. Vlastní špatné příklady v oblasti návykových látek.

Nejde zde jen o eventuální alkoholové excesy či bezohledné kouření na nevhodných místech. Patří sem i extrémní militantní asketismus v oblasti  legálních drog (alkohol, káva atd.).

4. Neschopnost otevřené komunikace o kontroverzních či „ožehavých“ tématech.

Komunikace je velmi důležitá, protože objektivních informací o drogách je málo. Chybné jsou často informace masmédií vedené buď prostou snahou o zvýšení nákladu toho kterého periodika či sledovanosti televizního pořadu, nebo snahou o „preventivní“ působení. Sem často patří různé strašení drogami: je totiž pro děti mnohdy snadné se pravdivost takových informací ověřit. I dobře míněné nepravdy pak často vedou k tendencím odmítat i ostatní (byť třeba správné) informace.

5. Neschopnost umožnit dítěti prosadit se v rodině, demonstrovat svoji individualitu.

Sem patří přidělení zodpovědnosti adekvátní věku, spolu s pochvalou za dobrý výkon, podpora při selhání, ale i uvážený trest v odůvodněných případech.

6. Kategorické a neodůvodněné odsuzování osob či aktivit zjevně sloužících mládeži jako modelové vzory.

„No to přece není možné, jak ten blbec vypadá“ a podobné výroky bez ohledu na skutečné kvality toho kterého vzoru.

7.  Nezájem o volný čas dítěte a jeho trávení.

Je třeba nejen projevovat zájem, ale podporovat veškeré vhodné aktivity dítěte.

8. Neschopnost či nedostatek ochoty naslouchat dítěti

a „číst mezi řádky“. Podstatná informace není často vyslovena „v prvním plánu“: nejrůznější formy protestu či demonstrace odporu a odlišnosti mohou být pouze výkřikem a snahou po získání kýžené pozornosti.

9.  Neochota a odmítání získat si o drogách dostatek objektivních informací.

V případech nejrůznějších podezření je vždy lépe zajít, byť anonymně, do zařízení, které se drogovou problematikou zabývá, a rozšířit si v této oblasti obzory. Zkušenost z rodičovské skupiny DROP IN ukazují, že získání informací a zpětných vazeb od jiných rodičů není rozhodně ztráta času.

10. Tendence hledat všude jednoduchá a „rázná“ řešení,

např. unáhlené trestání prohřešků. Nejrychlejší a nejrazantnější řešení nemusí být vždy nejvhodnější. Drogový problém nevznikne ani nezmizí za pár dní či týdnů. Každý unáhlený pokus o rychlé řešení („zařízená“ hospitalizace apod.) věci neobyčejně komplikuje a působí spíše kontraproduktivně.

 

Podle MUDr. Jiřího Presla zpracoval Mgr. František Buba

Vyhledávání

© 2009 Všechna práva vyhrazena.