Terénní služby - streetworker

Projekt terénních pracovníků (streetworkeů) částečně preventivně reguluje následky rizikového způsobu užívání drog injekční aplikací a nejen jí. Vedle tohoto základního cíle sleduje i navázání komunikace s lidmi, kteří programově odmítají kontakt s jakoukoli společenskou institucí. Nemůžeme očekávat jejich dostatečně rychlý a tedy nerizikový odklon od této "vzpoury",  ale musíme být schopni jim v jejich sebeohrožujícím období nabídnout služby, které jsou ochotni přijmout.Projekt snižování zdravotních rizik na jakékoli úrovni  přístupnosti je    nejenom služba uživatelům omamných látek,  ale také sekundárně významnou ochranou obyvatel města Orlové před šířením infekčních nemocí. Dále se dá předpokládat, že konzument, který pozitivně prožije setkání s lidmi pracujícími v projektu terénních pracovníků (streetworkerů), bude i vstřícnější ke komunikaci o jiných tématech než je čistá jehla a stříkačka. Toto může významně ovlivnit jeho další vztahování se k instituci program řídící, nebo k životnímu stylu který do té doby preferoval.

Terénní sociální práce s uživateli drog

Terénní sociální práce s uživateli drog vychází z obecných parametrů definujících terénní programy, tj. „vyhledávání kontaktů s cílovými skupinami populace mimo rámec některé instituce. Nečeká na to, až jednotlivec sám začne hledat pomoc, protože má problémy, ale sama vyhledá jednotlivce, aby jim přímo v komunitě poskytla informace a služby“. Terénní práci je podmíněná dvěma základními potřebami:

cílové skupiny se nedaří účinně oslovit existujícími způsoby intervence

existující metody neposkytují takové služby, které cílová skupina potřebuje

Pokud chceme terénní program blíže specifikovat, potřebujeme přesnou definici cílové skupiny. Terénní programy jsou zacíleny na tzv. problémové uživatele drog (dále jen PUD). Podle definice EMCDDA se jedná o injekční uživatele drog nebo uživatele opiátů nebo dlouhodobé uživatele amfetaminů. V evropském kontextu jsou mezi PUD řazeni i uživatelé kokainu.

Kromě takto úzce vymezené cílové skupiny se pracovníci v terénu setkávají s dalšími klienty z tzv. skryté populace uživatelů drog. Mezi ně řadime:

• tzv. experimentátory - mladí uživatelé v počátečních stádiích drogových experimentů,

• tzv. děti ulice, které nacházejí přechodný azyl v drogových bytech a squatech,

• pravidelní uživatelé drog, jejichž zdravotní a sociální situace ještě není debaklová a jsou motivováni ke kontaktu s pomáhající institucí. Pravidelným užíváním se myslí minimálně víkendové užívání. Při práci s PUD se vychází z konceptů nízkoprahových služeb, Harm Reduction a Public Health.

Nízkoprahové služby nebo instituce umožňují klientům snadný vstup do programu, tzn. že na klienta jsou kladeny minimální požadavky: klient může službu využívat anonymně a v případě uživatelů drog není vyžadována abstinence. Důležitým principem práce je respektování volby klienta: ať se rozhodne pro abstinenci, nebo pro život s drogou, vždy je mu možné nabídnout terapeutickou intervenci, formu odborné péče a pomoci. Takto nastavený pragmatický přístup umožňuje pracovat s klientem v každé fázi drogové závislosti. Uvedené neznamená, že služby jsou poskytovány komukoli v jakékoli situaci. Každý program má minimální práh – základní pravidla (např. služba v Kontaktním centru5 není poskytnuta opilým nebo agresivním klientům, zákaz sexu a prodeje či užití drog v zařízení).

Termín Harm Reduction (dále jen HR) je v češtině používán ve smyslu „minimalizace zdravotních a sociálních rizik spojených s užíváním drog“. Klade při práci s uživateli drog v rámci filosofie HR důraz na stanovení krátkodobých pragmatických cílů (např. prevence přenosu infekčních chorob za specifických okolností) před dlouhodobými idealistickými cíli (např. celková redukce škod způsobených braním drog). Termín HR zastřešuje i programy pracující s jinou cílovou skupinou, než jsou PUD (např. prostitutky/prostituti). Přístupy HR však vycházejí z jednoho společného jmenovatele a tím je „změna“. Změna od často vysoce rizikového chování (ve smyslu zdravotním i sociálním) k bezpečnějším způsobům chování. Právě změna je klíčovým momentem práce s uživateli drog. Jednotlivé prostředky, které využívá přístup „Harm Reduction“ při práci s PUD, jsou uvedeny níže, v části věnující se složkám terénní práce s PUD.

Poslední označení často citované činnosti nízkoprahových programů zaměřených na PUD je přístup Public Health, překládaný jako ochrana veřejného zdraví. Tento přístup vychází z epidemiologie, sociologie a veřejné politiky … nesleduje zájem individuálního klienta, ale ochranu populace, především před přenosem závažných infekčních chorob (AIDS, hepatitidy B a C) … soustředil se tudíž na sdílení jehel a stříkaček při nitrožilním užívání drog a na rizikový pohlavní styk jako na významné kanály, jimiž se infekce šíří..

Samotná terénní práce s PUD sleduje v teoretické i praktické rovině cíle vycházející z výše uvedených principů:

- udržet nízký výskyt AIDS a snížit výskyt hepatitid B a C,

- snížit počet úmrtí v důsledku předávkování,

- motivovat uživatele drog ke změně životního stylu směrem k abstinenci,

- učit uživatele zásadám bezpečnějšího brání a zásadám bezpečného sexu,

- motivovat klienty k výměně použitého injekčního materiálu nebo jeho bezpečné likvidaci,

- udržovat nejvíce exponovaná místa v čistotě (sběr pohozených stříkaček a jejich bezpečná likvidace),

- navazovat důvěru a motivovat klienty ke kontaktu se službami pro uživatele drog

- monitoring drogové scény, depistáž a sběr dat (statistické údaje z tzv. skryté populace – věk, pohlaví, zaměstnání, vzdělání, užívaná/é droga/y, délka užívání apod.).

Samotná implementace terénního programu je rozdělena do několika fází:

- posouzení místních potřeb, na jejichž základě plánujeme cíle a strategie intervence,

- výběr a výcvik pracovníků výrazně ovlivňují kvalitu a relativně bezproblémový chod samotného programu. Kvalifikaci terénních sociálních pracovníků se dělí na:

odborné vědomosti a kompetence (vzdělání, výcviky, vědomosti o cílové skupině, o rozmístění zdravotních a sociálních institucí na daném území apod.),

speciální osobní schopnosti, zkušenosti a postoje (akceptace cílové skupiny, vyjasněný postoj k užívání drog a závislosti, schopnost efektivně komunikovat s cílovou populací apod.),

všeobecné osobnostní schopnosti (schopnost řešit konflikty, flexibilita, spolehlivost, komunikativnost, vysoká frustrační tolerance, citlivost na neverbální komunikaci apod.).

Samotnou terénní práci si můžeme rozdělit na následující oblasti:

výměna a distribuce zdravotního materiálu– klientům jsou za použité injekční stříkačky poskytnuty čisté. V rámci výměny se rovněž distribuují aluminiové folie, kondomy, desinfekce, náplasti, alkoholové tampony, sterilní voda, kyseliny, popř. jiný zdravotní materiál. Součástí výměny je motivace k bezpečnějšímu způsobu užívání nebo k bezpečné likvidaci použitého zdravotního materiálu. Výměna je rovněž efektivním nástrojem k navázání kontaktu a poskytuje řadu příležitostí k předání informací o bezpečném braní,

poskytování informací, např. o bezpečném braní, sexu, účincích drog, infekčních chorobách a sociálně právní a zdravotní poradenství, jehož součástí jsou reference do zařízení následné péče,

krizová intervence,

• součástí výbavy terénního sociálního pracovníka by měla být schopnost vést motivační rozhovory,

• součástí terénní práce je poskytnutí vitamínového servisu, zdravotního ošetření (v rozsahu, jež terénní práce umožňuje) a testů na infekční nemoci (nebo spolupráce se zařízením, jež testy provádí), popř. těhotenské testy.

Nejčastější problémy, se kterými se u klientů setkáváme, lze rozdělit do jednotlivých okruhů:

zdravotní problémy, které jsou následkem rizikového způsobu aplikace a nedodržování zásad bezpečného braní. Nejčastěji se jedná o přenos infekčních chorob (sdílení stříkaček a parafernálií), jako je hepatitida typu B nebo C a HIV, poškození žilního systému (nedodržování zásad bezpečného brání a základní hygieny) – např. abscesy, záněty žil, flegmóny - a nemoci, které vyplývají z životního stylu PUD (špatná hygiena, nedodržování pitného režimu, účinky drog na organismus apod.) – např. kožní problémy, oslabená imunita, abstinenční příznaky,

psychologické a psychiatrické problémy, které mohou být způsobeny braním drog, např. toxická psychóza. V Mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN-10) je samotná závislost označena jako duševní porucha a porucha chování. Kromě závislosti může být u uživatele drog diagnostikována další duševní porucha (tzv. duální diagnóza) – např. poruchy příjmu potravy, disociační porucha, schizofrenie, deprese a jiné poruchy nálady a úzkostné stavy,

sociální problémy přímo souvisí se životním stylem PUD. Držení drog a jejich prodej, krádeže, prostituce, promiskuita, závislost na sociálních dávkách, bezdomovectví, oslabené pracovní návyky apod.

Síť zařízení pro uživatele drog a potenciální partneři pro terénního sociálního pracovníka:

• kontaktní centra, popř. jiná terénní služba, ve kterých může být klientům poskytnuto poradenství, základní zdravotní a sociální pomoc,

• léčebná zařízení pro uživatele drog – denní stacionáře, terapeutické komunity, ústavní léčba, substituční program, detoxifikační jednotky, alkoholickotoxikologické poradny a ambulance,

• zdravotní zařízení – poskytující somatické ošetření, testy na infekční choroby, psychologickou a psychiatrickou péči,

• krizová centra,

• sociální služby – sociální kurátoři soustředěni na odděleních sociální prevence při městských úřadech a magistrátech, úřady práce (poskytují informace ve věcech státních dávek a další informační a poradenské služby), programy podporovaného zaměstnání, Probační a mediační služba, občanské poradny, azylové a chráněné bydlení apod.

Harm Reduction (HR)

je mezinárodně uznávanou strategií na poli protidrogové prevence a v současnosti je jedním ze čtyř základních pilířů české protidrogové politiky (společně s primární prevencí, léčbou a resocializací). Efektivita HR přístupů je podpořena řadou statistik a výzkumů. Např. Woodack a Cooneyová (2004) ve svém výzkumném přehledu potvrzují, že programy výměny jsou nákladově efektivní a zvýšení dostupnosti a využívání sterilního injekčního náčiní injekčními uživateli drog výrazně přispívá ke snížení rizika nákazy infekčními chorobami. Výzkumy ve zmíněném přehledu rovněž uspokojivě prokázaly, že výměnné programy mohou zvýšit počet osob, které se rozhodnou zúčastnit léčby a potencionálně také vyhledat primární zdravotní péči. Grund (1993) ve své práci věnující se rituálnímu aspektu injekčního užívání drog potvrzuje, že terénní práce a program výměny jsou efektivními nástroji změny vysoce rizikových vzorců chování injekčních uživatelů drog. O účinnosti vyváženého, komplexního a multidisciplinárně pojatého přístupu protidrogové politiky, do nějž HR patří, hovoří i statistické údaje NMS (Výroční zprávaNMS za rok 2004) o prevalenci infekčních chorob v ČR.

Metodická příručka pro výkon terénní sociální práce - MPSV ČR

Vyhledávání

© 2009 Všechna práva vyhrazena.